Budou humanoidní roboti pečovat o staré a opuštěné seniory? Prožíváme právě teď robotickou revoluci? A není polidšťování robotů a umělé inteligence „hraním si na boha“? I o tom jsme si v Laboratoři bioinspirované robotiky povídali s jejím vedoucím Stanislavem Věchetem z Ústavu mechaniky těles, mechatroniky a biomechaniky.

Sedíme v poměrně nově zřízené Laboratoři bioinspirované robotiky, všude kolem je – logicky – spousta robotů a robůtků. Můžete je představit?

Tady ten malý se jmenuje P.A.W.O., jako páv. Rozhodl jsem se totiž pojmenovávat roboty podle souhvězdí. Páv byl dřív vnímán jako takové mytické zvíře. P.A.W.O. umí chodit, vrtí se, reaguje na dotyk, je to zábavný společník pro sociální interakci. Třeba moje děti ho tady rády navštěvují.

Vedle něj je rozestavěný humanoid Kentaur. Má být vysoký zhruba 1,3 metru a unést přepravku. Původně jsem chtěl, aby na Noci vědců roznášel drinky a vítal hosty, ale uvidíme, jestli to stihnu. (smích)

Laboratoř i váš odbor jsou na ústavu poměrně čerstvé, že?

Ano, zhruba před rokem u nás na ústavu vznikl nový, pátý odbor nazvaný Odbor autonomních systémů a k němu tato laboratoř. Zatím je odbor takový “komorní”, postupně to ale rozjíždíme. Učím předmět Mobilní roboty, kam letos chodilo šedesát studentů. A v laboratoři se snažím pracovat na ukázkách toho, co dnešní roboti umí. Plánujeme koupit i čtyřnohého „robotického psa“ od Unitree. Byl bych rád, aby laboratoř byla takový showroom mobilní robotiky.

Vraťme se ještě k P.A.W.O.vi, který nápadně připomíná roboty z animovaných filmů. Je tam inspirace?

Je to tak, je to moje obdoba robota BDX od Disneyho. Je stejně velký, těžký, jenom nemám rozpočet jako Disney, takže můj robot má menší počet stupňů volnosti. Je to ukázka takzvané off-the-shelf robotiky, to znamená, že je ze součástek, které běžně koupíte v hobbymarketu, serva jsou modelářská a zbytek je vyroben 3D tiskem. Moje vize je, že to bude open source projekt, takže až bude hotový, budou si ho moct vyrobit další školy a studenti a zkoušet si na něm různé věci. Protože ostatní roboti, které běžně vídáme na internetu, jsou buď hrozně drazí, nebo ani nejdou koupit.

Váš další – zatím rozestavený – robot má být humanoid. S tímto typem robotů to poslední dobou alespoň na internetu vypadá, jako by se roztrhl pytel. Kde se bere ta fascinace?

Já jsem tím fascinovaný proto, že chci vědět, jak to v nás funguje. Uvědomuju si, jak je strašně složité udělat třeba motoriku: co všechno děláme za pohyby, když držíme v ruce mobil, když píšeme… Nebo třeba chůze – robot BDX chodí tak nádherně, že se na to nemůžu vynadívat a prostě to chci udělat taky.

Rozpracovaný Kentaur v laboratoři (vlevo) a vizualizace hotového robota (vpravo)

Není tvorba robotů podobných lidem takovým hraním si na boha? Dokázat si, že stvoříme něco podobného člověku?

Podle mě to je nějaká fascinace naším podobenstvím, stejně jako u AI, kterou se snažíme personifikovat a mluvit s ní jako s kámošem. A přitom to nedává smysl.

Já to nedělám, protože bych si chtěl hrát na boha. Jsem fascinovaný řešením problému a myslím si, že i další lidé, kteří dělají roboty, to mají podobně. Ale aby to prodali, dělají senzaci tím, že k robotům přidávají human-form faktor. Přitom to často nedává smysl – nepotřebuju humanoida, aby za mě řídil auto, mnohem efektivnější je udělat autonomní vozidlo. Nepotřebuji robota, který bude 180 centimetrů vysoký a bude chodit po dvou nohách, ale stačí mi 120 centimetrů, když bude plnit svůj účel. Není nutné dělat za každou cenu kopii člověka.

Takže pocit, že právě teď zažíváme převratnou dobu, je jen iluze?

Ona se nekoná žádná revoluce, je to postupný vývoj. A pokud se bavíme o humanoidech, tak jsou sice cool, ale podle mě je na ně ještě brzy. Řada lidí si ani neuvědomí, že jim zatím neumíme pořádně zadat práci. Je sice hezké, že robot chodí nebo běhá, ale neřeknete mu, aby třeba umyl nádobí. Například vývoj jemné motoriky bude podle mě trvat ještě hodně dlouho. Podoba s člověkem je pro robota z technického hlediska často komplikací: představte si průmyslový prostor, halu s rovnou podlahou, a v něm humanoidního robota, který chodí po dvou a přenáší krabice – ale proč? Je mnohem efektivnější, když má třeba humanoidní vršek a spodní část těla jako segway. Proto taky firmy často ukazují horní polovinu těla robota nezávisle od spodní – protože by bralo moc energie, kdyby měl zároveň běžet a něco dělat.

Ve společnosti existuje nejen fascinace roboty, ale i určitá obava z technologického vývoje. Jak ji vnímáte?

Já ji nesdílím. Jak jsem řekl, nekoná se žádná revoluce. Je to dočasný hype, který běží v cyklech a už tady byl mnohokrát. „Revoluce“ tvoří spíš senzacechtiví lidé. Když vidíte někde v médiích revoluci v robotice, je velká šance, že to je spíš marketing, alespoň já to tak vnímám.

A nejde jen o robotiku, i u AI mám pocit, že většina lidí zná hlavně Chat GPT. Přitom je to takový Google na steroidech. Když vznikl Google, byli lidé fascinovaní, jak funguje. Dnes je to pro nás normální. Hype vždycky ochladne a oboru se pak dál věnují ti, kdo se mu věnovali už dřív… než přijde další zdánlivá senzace, a tak stále dokola.

Jak se staví robot takzvaně „na zelené louce“?

Je potřeba motivace, jinak to člověka po chvíli přestane bavit. Ale mě to drží už od doby, co jsem viděl film Číslo 5 žije, takže už jsem postavil mobilních robotů spoustu.

Začátek je stejný: tužka, papír, člověk si sedne, kreslí a počítá. Pak jsem dělal první návrhy, zkusil díly vytisknout na 3D tiskárně, ty se samozřejmě nepovedly a rozpadly se. Takže druhý pokus, třetí, … Teď mám u P.A.W.A. asi pátý pokus, který konečně funguje. V simulacích nikdy nejde vytvořit zcela přesný model, díly z 3D tisku jsou hodně pružné, v reálu se vždy zachovají trochu jinak. Takže je to neustálá iterace a člověk musí být hlavně nadšený.

Jak bude po dokončení vypadat Kentaur – tedy zmíněný humanoid, kterého stavíte?

Trošku připomíná kentaura, odtud to jméno – bude to totiž kombinace dvounohého a čtyřnohého robota. Čtyřnohý víc unese, na záda se mu dá naložit další náklad. Byl bych rád, kdyby unesl alespoň sto kilo. Bude menší než člověk a nohy má rozdělené ne na dvě, ale na tři části, což vychází lépe co se týče pohonů. Myslím si, že první aplikace těchto robotů budou na přenášení věcí, případně monitoring prostředí, kam je třeba vstoupit, ale pro člověka by to bylo příliš nebezpečné.

Čas od času se v médiích objeví i zpráva, že se vyvíjejí humanoidní roboti jako společníci pro staré či opuštěné lidi. Myslíte, že dojde i na to?

Na jednu stranu asi bude taková tendence, protože humanoidní roboti budou příjemnější než mobilní monitor. Na druhou stranu já bych nenechal svou babičku, aby se o ni staral místo mě robot. Humanoid by měl být servisní, měli bychom si robotikou nechat pomoci a ne se nechat jako lidi nahradit. Chápu, že to někomu může připadat jako dobrý nápad, ale úplně v sociální interakci nahradit člověka, to si neumím představit.

Poslední otázka bude trochu osobní – kolik máte v domácnosti robotů?

Tady platí, že kovářova kobyla chodí bosa (smích). Já doma nechci žádnou zbytečnou elektroniku, nemám smarthouse, dokonce ani robotický vysavač. Je to otázka rovnováhy, doma si od toho potřebuji odpočinout.