Dům, byt i chata v kempu. I tak se dá bydlet na zahraniční stáži, pokud s rodinou vyrazíte do země, kde ulovit krátkodobé bydlení v realitní džungli vyžaduje notnou dávku štěstí. S Pavlem Zikmundem z Leteckého ústavu jsme se bavili o tom, co mu dal výjezd na TU Delft, co si z půlroku v zahraničí mohou odnést děti a jak se posunula jeho kariéra i perspektiva, kterou se dívá na změny klimatu.
Už dva a půl roku běží na fakultě mezinárodní projekt BAANG a stejně dlouho je v něm zapojený i výzkumník Pavel Zikmund, odborník na mechaniku letu. Loni dostal možnost vyrazit na půlroční pobyt na univerzitu, která patří v letectví na evropskou špičku: TU Delft. Jako manžel a táta dvou malých dětí s sebou vzal celou rodinu. A bylo to – minimálně co se bydlení týče – pořádné dobrodružství.
„Pravda je, že jsme na půl roku nic nesehnali. Pronájmy se tam obvykle nabízí na rok až dva. Je tam velká bytová krize, Delft je malé městečko a tamní univerzita neustále roste, takže kapacity prostě nejsou. Bylo potřeba mít štěstí. A nakonec jsem skočil po nabídce, která byla jenom na tři měsíce,“ vzpomíná Zikmund. Protože jeho stáž začínala už v dubnu a bydlení až od května, dorazila za ním rodina později. Sám do té doby využíval couchsurfing.
„Jak se blížil konec našeho prvního nájmu, začal jsem opět intenzivně hledat a našli jsme byt v Haagu. Dokud jsme nedostali klíče od bytu, tak jsem neměl jistotu, že se nejedná o podvod. Nakonec to ale dopadlo dobře. V Haagu jsme zůstali jeden měsíc, na univerzitu jsem v té době dojížděl na kole,“ říká s úsměvem. Poslední dva týdny pak strávili opět v Delftu, i když v kempu v chatce. „Ale i to bylo moc pěkné,“ dodává Zikmund. I když Martinovi a Dorotce byly v té době jen tři a půl, respektive dva a půl roku, Pavel Zikmund nepochybuje, že i pro jeho děti měl půlrok v zahraničí přínos. „Pamatují si útržky: výlety k moři, jízdy na kole i vlakem. Od doby, co jsme byli v zahraničí, jim nevadí dívat se na pohádky třeba i v angličtině. I když ne všemu rozumí, už to pro ně není tak cizí jazyk a spoustu věcí si domyslí nebo pochytí,“ popisuje Zikmund.
Síla motivace
Stáž na TU Delft byla pro Pavla Zikmunda v mnohém inspirativní. Dva zcela konkrétní postřehy, které si odvezl, ale paradoxně nesouvisí s vědou jako takovou, jako spíš s otázkou klimatické změny.
„V Nizozemí jsou opravdu velmi intenzivně zaměření na udržitelnost. Nejde jen o univerzitu, je to otázka přesvědčení celé společnosti, protože dopady změny klimatu už začínají pociťovat. Velká část Nizozemí je pod úrovní moře a ty výhledy, jak se bude dál zvedat mořská hladina v následujících desetiletích, pro ně jsou velmi špatné. Oni ví, že když něco aktivně neudělají, silně na to doplatí. Měl jsem pocit, že Nizozemci vůbec nepochybují o tom, že Green Deal je dohoda a pramení z pudu sebezáchovy. U nás to lidé pořád často vnímají jako nějaký diktát. Klimatickou změnu se snaží vytěsnit a chovat se, jako by se nic nedělo. A i když se už i v Česku často objevují projekty zaměřené na udržitelnost, je velký rozdíl, jestli to člověk dělá proto, že ví, že na to budou peníze z EU, nebo že chce se situací sám něco udělat,“ líčí Zikmund.
I proto se teď na Fakultě strojního inženýrství pokouší rozjet workshop, který odkoukal právě na TU Delft. Jmenuje se Klimatická mozaika a ve třech hodinách nabízí interaktivní seznámení s komplexní problematikou změny klimatu i možnost dojít si k odpovědi na otázku, co s tím každý z účastníků může sám za sebe dělat.
| Klimatická mozaika Klimatická mozaika je interaktivní tříhodinový workshop, účastníkům prostřednictvím karetní hry přibližuje základní principy vědy o změně klimatu. Tato hra, vycházející z ověřených vědeckých poznatků, pomáhá pochopit souvislosti mezi různými aspekty klimatické změny. Workshop staví na principech kolektivní inteligence a inspiruje k aktivnímu zapojení do řešení klimatické krize, čímž motivuje účastníky ke konkrétním krokům na podporu udržitelné budoucnosti. Další workshop se na FSI bude konat 5. června (13:00-16:00). Více na webu FSI. |
„Udělal jsem si na dálku kurz facilitátora, takže můžu workshopy vést. Byl bych ale nejraději, kdyby se našlo pár studentů, kteří by se workshopu do budoucna ujali a třeba by vznikl i studentský klub nebo spolek, který by si vzal téma udržitelnosti za své, protože v něm stále máme rezervy. A než se situace opravdu změní, je potřeba hlavně vzdělávat,“ věří Zikmund.
I jeho samotného přiměla zkušenost z TU Delft k zamyšlení nad vlastním výzkumným zaměřením a letectvím obecně, protože letecká doprava patří mezi významné zdroje skleníkových plynů. „To řešení úplně nezapadá do mé odbornosti zaměřené na mechaniku letu, protože v současné době – aspoň u velkých dopravních letadel – se snahy o řešení ubírají cestou klimaticky neutrálních paliv. Já jsem si na stáži uvědomil, že výzkum, který dělám posledních zhruba sedm let, je sice krásné výzkumné téma, ale neřeší aktuální potřeby společnosti. Proto si teď kladu otázku, čím se dál zabývat: chtěl bych dělat něco, co dává smysl. Aktuálně se tedy začínám věnovat a vzdělávat v tématu větrné energetiky, které má k letectví velmi blízko,“ říká Zikmund.
Stáž v projektu BAANG mu tak trochu převrací život – alespoň ten vědecký – naruby. Kromě vlastní inspirativní zkušenosti si Pavel Zikmund chválí i celkový dopad projektu BAANG, který vidí na doktorských studentech Leteckého ústavu. „Na ústavu mám na starosti agendu doktorského studia a musím říct, že i díky BAANGU se kvalita doktorského studia velmi zlepšuje. Podařilo skvěle nastartovat spolupráci mezi školiteli a doktorandy, a to i díky tomu, že jsme si mohli vzít za vzor, jak doktorské studium probíhá nejenom v Delftu, ale i třeba na Imperial College v Londýně,“ uzavírá Zikmund.