Prof. Miloslavu Druckmüllerovi z Ústavu matematiky Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně se dostalo významného ocenění jeho práce. Mezinárodní astronomická unie schválila návrh na pojmenování planetky (6263) jeho jménem. Planetku objevila 6. srpna 1980 astronomka Zdeňka Vávrová na observatoři na Kleti a o pojmenování informoval oběžník Minor Planet Center číslo 110621 z 11. července 2018.

Každá pojmenovaná planetka má přiřazenou krátkou citaci, která popisuje původ schváleného názvu. V případě prof. Druckmüllera se jedná o tento text:

Miloslav Druckmüller (b. 1954) is a Czech mathematician, astronomy popularizer and photographer, who developed an innovative method to visualize the solar corona during total eclipses of the Sun. He has stretched the limits of scientific astrophotography, leading to a variety of discoveries.

Pane profesore, za vaši vědeckou i pedagogickou práci se vám dostalo již několika ocenění, avšak pojmenování kosmického tělesa je ocenění velmi zvláštní. Co pro vás znamená?

Kdybych jen tak formálně řekl, že si toho velice vážím, nevystihovalo by to zcela mé pocity. Když jsem se to dozvěděl z e-mailu mého kamaráda astronoma Petra Horálka, byl jsem dojat. Představa, že někde ve vzdálenosti Marsu obíhá kolem Slunce planetka mého jména, je krásná pro každého, kdo se celý život zajímá o vesmír.

Jak jasná Planetka (6263) Druckmüller je – máte šanci ji v dalekohledu uvidět?

Na vlastní oči planetku s jistotou nikdy neuvidím. Momentálně má asi 19. magnitudu, což je mimo možnosti nejen mého vizuálního pozorování, ale i mimo možnosti mé fotografické techniky. Ve vhodné pozici vůči Zemi a Slunci by snad mohla mít jasnost, která by mi umožnila ji vyfotografovat.

V citaci, která provází schválení názvu planetky, je uvedeno, že jste vyvinul nové metody pro vizualizaci obrazů sluneční koróny pořízených během úplných zatmění Slunce. Můžete nám ukázat některý z takových obrazů a vysvětlit, co lze z takového obrazu zjistit?

Tento obraz vznikl matematickým zpracováním celkem 287 obrazů, pořízených šesti různými přístroji, přičemž k jejich kalibraci bylo navíc použito asi 3 500 dalších snímků. Jedna dvojice digitálních kamer sloužila k záznamu bílého světla v rozmezí vlnových délek 400 až 700 nm, tj. v oblasti viditelného záření. Toto světlo je bílé sluneční světlo odražené od volných elektronů, které vznikly ionizací vodíku a jsou ve sluneční koróně všudypřítomné. Elektrony, podobně jako další nabité částice, vizualizují indukční čáry magnetického pole Slunce. Jasová složka obrazu je tedy vizualizací magnetického pole Slunce a to v takové kvalitě, která je jinými metodami nedosažitelná. Další dvě dvojice digitálních kamer sloužily k pozorování záření iontů železa ve sluneční koróně.

Konkrétně záření iontu Fe XIV, které je zobrazeno zelenou barvou, a iontu Fe XI, které je zobrazeno červenou barvou. Každý z těchto iontů vzniká při jiné teplotě plazmatu. Zatímco iont Fe XIV vzniká s nejvyšší pravděpodobností v horkém plazmatu o teplotě 1,8 MK, tak Fe XI vzniká v daleko chladnějším plazmatu o teplotě „jen“ 1,1 MK. Obraz tedy kromě informací o magnetickém poli Slunce přináší i informace o teplotě sluneční koróny. Obraz vznikl ve spolupráci s Institute for Astronomy, University of Hawaii. Tato univerzita poskytla potřebné přístrojové vybavení.

Kterého z objevů, o kterých se též hovoří v souvislosti s planetkou nesoucí vaše jméno, si vážíte nejvíce?

To je pro mne docela těžká otázka, neboť člověk většinou nehodnotí výsledek své práce podle významnosti, ale podle toho, jak moc se na tom nadřel, jak dlouho s tím problémem bojoval a vkládá to toho i své city – jestli ho výsledek překvapil nebo třeba i fascinoval. Já osobně si nejvíce vážím objevu dříve neznámých struktur ve sluneční koróně, které jsou způsobeny nestabilitami plazmatu a které dostaly sugestivní název Smoke Rings. Tento název vznikl tak, že článek o objevu těchto struktur by vybrán do Editor's Choice časopisu Science, kde použili tento název a ten se následně ujal. O existenci těchto pro mne záhadných struktur jsem věděl téměř 8 let a vymyslel řadu nesprávných teorií, čím jsou způsobeny. Nakonec jsem díky spolupráci s prof. Shadií Habbal z havajské univerzity našel vysvětlení. Díky matematickému zpracování obrazů, které umožňuje vizualizovat velmi jemné a nekontrastní struktury ve sluneční koróně, lze tyto zvláštní struktury pozorovat při každém úplném zatmění Slunce.