Tradičním pietním aktem u sochy Jana Palacha si Fakulta strojního inženýrství VUT ve středu připomněla Mezinárodní den studentstva, který připadá na 17. listopad. Ačkoliv se akce koná již řadu let, přesto se v něčem vymykala: socha získala nové, důstojnější místo, a na pietním aktu promluvil i její autor, sochař Jiří Netík.
Přítomné zástupce zaměstnanců, akademické obce a hosty přivítal děkan FSI Jiří Hlinka. Věnec k soše Jana Palacha položily zástupkyně studentů Anna Imrichová a Petra Kalousková. Řečníci pak zavzpomínali na časy nesvobody, nadějnou atmosféru sametové revoluce i poučení, které si z historie můžeme vzít dnes.
„Včera jsme byli na diskusi s knězem a filozofem, profesorem Tomášem Halíkem, který řekl, že se v každé chvíli ocitáme na křižovatce – a společnost se vydá takovým směrem, jací jsme my. Měli bychom tedy podle něj víc přemýšlet o tom, kdo jsme, kam míříme, co se nám povedlo a co naopak nikoliv. Na naší fakultě se před lety podařilo najít pár lidí, mladých studentů, kteří měli menší strach než ostatní a stali se hybnou silou revolučního dění na fakultě. Za vše, co teď máme, vděčíme těmto lidem, a proto zkusme pracovat každý den tak, abychom si zasloužili svobodu a demokracii. Protože bez práce to nepůjde,“ vzpomínal na listopadové události roku 1989 profesor Jiří Spousta.
Proděkan FSI Radek Kalousek přečetl zdravici od profesora Petra Duba, který revoluční dobu také pamatuje už coby zaměstnanec fakulty. „Zažili jsme nesvobodu, a proto si svobody vážíme snad ještě o něco více. Víme, jak je cenná,“ vzkázal.
Jako poslední se mikrofonu chopil sochař a řezbář Jiří Netík, jehož dílo „Oběť“, které připomíná osud Jana Palacha, je tradičním symbolem pietního setkání na FSI. „Jsem mile překvapený, kolik vás přišlo. My jsme na takové akce museli chodit povinně a v tom se věci doufám změnily,“ glosoval na úvod s potěšením účast studentů.
Netík se ve vzpomínkách vrátil do roku 1968, kdy coby patnáctiletý viděl přijíždět sovětské tanky, i do roku 1989, kdy se ve svých šestatřiceti letech náhodou ocitl v Praze během tzv. Palachova týdne. „Proč jsem udělal tu sochu? Ona vlastně není moc krásná… Ale byl to pro mne velký impuls. Byl jsem v Praze na Václavském náměstí na takzvaný krvavý čtvrtek. Dostal jsem se tam prakticky náhodou a tam to začalo: obušky, vodní děla, zatýkání. A co mi dělalo úplně nejhůř: v kavárnách kolem náměstí seděli lidé jakoby nic. A mám pocit, že z podobného důvodu Jan Palach – student jako vy – udělal to velmi náročné rozhodnutí. Ne kvůli cizím vojskům, ale kvůli našim lidem. Velmi často nad tím přemýšlím,“ přiznal Netík.
Socha Jana Palacha „Oběť“ byla letos přesunuta na důstojnější místo v předsálí auly Q. Nově u ní najdete také plaketu s citací Jiřího Netíka, která popisuje okolnosti vzniku díla.