Jak řídit přenos tepla na družici a jak omezit úbytek maziva ve vakuu? Na tyto otázky hledají odpovědi výzkumníci Vysokého učení technického v Brně, kteří připravují dva experimenty pro misi BRNOsat. Vývoj miniaturního tepelného spínače MHS i experimentu s odparem maziv ELAB pokračuje. Zatímco u spínače probíhá výroba inženýrského modelu, zařízení pro výzkum maziv již společně s řídicí elektronikou úspěšně prošlo vibračními zkouškami.
Iniciátorem a koordinátorem vývoje satelitu a mise BRNOsat je Hvězdárna a planetárium Brno, konkrétně pana ředitel Dušek. Myšlenkou je vývoj satelitu který by spojil popularizaci výzkumu a poznání vesmíru, zapojení studentů do práce na kosmickém zařízení a dále vytvoření nových vazeb mezi firmami, školami a dalšími institucemi. Tým VUT se na projektu podílí dvěma pokročilými experimenty. Co to obnáší?
Příprava vědeckého experimentu pro kosmickou misi nekončí u funkčního návrhu. Než se zařízení dostane na oběžnou dráhu, musí projít řadou pozemních zkoušek. Ty pomáhají ověřit, zda zvládne mechanické namáhání při startu i následný provoz ve vakuu a při změnách teplot. Právě k těmto krokům nyní směřuje vývoj obou experimentů VUT pro družici BRNOsat.
Miniaturní tepelný spínač MHS má umožnit řízený přenos tepla mezi částmi zařízení. Jeho princip lze přiblížit jako tepelný most, který podle potřeby přenos tepla usnadní, nebo naopak omezí. Pro kosmickou techniku jde o důležitou schopnost: jednotlivé součásti potřebují pracovat ve vhodném teplotním rozmezí, přestože podmínky v jejich okolí se mohou výrazně měnit. Experiment na oběžné dráze pak má posloužit k ověření miniaturního spínače v reálných podmínkách vesmíru. Jeho komplexní vývoj probíhá na VUT pod dohledem Evropské kosmické agentury ESA.
U spínače nyní probíhá výroba inženýrského modelu. Ten slouží k ověření konstrukčního řešení a funkce zařízení před dalšími fázemi přípravy pro let. Souběžně tým chystá jeho testování v termo-vakuové komoře. Ta umožňuje kombinovat vakuum s řízenými teplotními podmínkami a prověřit tak chování spínače v prostředí blízkém tomu, ve kterém má později pracovat.
Druhý experiment, ELAB, se zaměřuje na odpařování maziv ve vakuovém prostředí. Mazání je důležité i u mechanismů určených pro vesmír, kde však nelze počítat s běžnou údržbou nebo doplňováním maziva. Znalost jeho úbytku proto pomáhá při návrhu součástí, které mají spolehlivě fungovat po dlouhou dobu. Výzkum navazuje také na vývoj labyrintových těsnění, jejichž úkolem je odpařování omezovat.
Aktuální práce na experimentu ELAB se soustředí na zpřesňování metodiky vyhodnocení množství odpařeného maziva, na kterém se podílí odborníci z FSI a CEITECu. Vedle samotné konstrukce zařízení je totiž zásadní také to, jak se naměřené údaje převedou na spolehlivou informaci o úbytku maziva. Pozemní ověřování metodiky je důležitým předpokladem pro pozdější interpretaci výsledků experimentu na oběžné dráze.
Významný krok už má ELAB za sebou. Společně s elektronickou deskou úspěšně prošel vibračními zkouškami. Ty zajistil FEKT VUT. Zkoušky slouží k prověření odolnosti zařízení vůči vibracím souvisejícím se startem rakety. Jejich úspěšné absolvování představuje důležitý milník při ověřování mechanické odolnosti experimentu i společné řídicí elektroniky.
Elektronickou desku speciálně pro tuto misi navrhli odborníci z FEKTu a o software pro samotné řízení experimentů se stará tým z FITu. Příprava obou zařízení tak ukazuje význam spolupráce napříč univerzitou. Mechanická konstrukce, elektronika, metodika měření i zkušební zázemí musí tvořit funkční celek. Každá z těchto oblastí přispívá k tomu, aby experimenty nejen zvládly cestu do vesmíru, ale přinesly také využitelné výsledky.
Nejbližším cílem týmu je dokončení inženýrského modelu a jeho předání společnosti Spacemanic k dalšímu testování. Základní oživení experimentů a jejich otestování samostatně již proběhlo, nyní se před testy celého satelitu ladí „drobnosti“ jako synchronizace času nebo detaily kolem předávání dat na zemi. Firma Spacemanic v projektu BRNOsat zajišťuje mimo jiné integraci vědeckých experimentů do družice. Výsledky nadcházejících zkoušek poskytnou podklady pro další postup vývoje a případné úpravy konstrukce. Oba experimenty VUT se tím posunou o další krok blíže k ověření technologií přímo na oběžné dráze.